DWD.cz

Severočeská scéna už roky nabízí zajímavé projekty, avšak proslula i svojí nestálostí a mísením muzikantů, vytvářením nových projektů, které mnohdy končí dříve, než vydají své první produkty. Úplným opakem je však indie-rocková kapela D’Branx, která prošla postupným vývojem a jakousi „reinkarnací“. Původně punk-rocková kapela našla svoji škatulku, a jak se cítí muzikanti po roce v novém kabátě, to se dozvíte v následujících řádcích…vyzpovídali jsme polozpívajícího kytaristu Dejva.

1/Pomineme teorie o vzniku jména kapely a zeptám se rovnou. Jak, a hlavně proč došlo k převtělení z The Branx do D’Branx. Má nápadný apostrof nějaký skrytější smysl?
Tehdy ještě jako The Branx jsme se potáceli mezi žánry a nikdo z nás vlastně neměl jasnou představu o tom, jakým směrem bychom se měli hudebně vydat. Možná jsme byli moc opatrní, možná nezkušení, ale pak se to v nás jednoho dne zlomilo. Za minulostí jsme udělali velkou tlustou čáru a začali se soustředit na nové cíle – Chtěli jsme být kapelou, která roztančí každej klub a dostane srdce posluchače. Tankovaní sex-appealem a rock’n’rollem se tak zrodili dnešní D‘Branx.  Změna názvu a apostrof už pak byla jen taková malá dráždivá třešnička na dortu.

2/Vydali jste čtyřpísničkové EP Turn Me On, Mr.Ego a mluví se o tom, že chystáte něco velkého. Můžeš prozradit víc?
Po vydání Turn Me On, Mr.Ego jsme zažili skvělý koncertní půl rok, který nás posunul o velký kus dál a jaro jsme pak zasvětili práci na nových věcech.  Chystáme vydání dvou nových singlů, debutový videoklip, nějaké ty svůdné fotky pro fanoušky a fanynky a především připravujeme podzimní koncertní tour, protože jsou to právě kluby a podia, kde se cítíme ze všeho nejlépe!

3/Žiješ v Liberci dlouho a vidíš, jak se scéna v průběhu let mění.  Který ze zkrachovalých Libereckých projektů Tě v uplynulých letech oslovil nejvíc?
Tady v Liberci bylo odjakživa co poslouchat a místní scéna mi do žil vždy pumpovala lásku k hudbě a inspiraci. Proto mě dost mrzí, jak některé kapely, bez kterých bych dnes těžko řezal do kytary, upadly v zapomnění nebo změnily tvář tolikrát, že se z nich už nadobro vytratilo to prvotní kouzlo. Vzpomínám si na nezapomenutelný koncerty Pech tehdy v čele s Tomem Vohradským, emočně nadupaný začátky Attic Vanity, moje milovaný hovádka z Dusty Kate, ze kterých jsou dnes skvělí hudebníci působící napříč žánry a v neposlední řadě taky skejťáky Look-Out, jejichž tvorba na mě vždycky působila neskutečně bezprostředně a sympaticky. Jó kde jsou ty časy…

4/Vaše tvorba je na českou scénu dost specifická, a řekl bych dost originální. Tenhle kousek žánru u nás není tolik rozšířený, ale inspiraci pro svou muziku určitě máte. Jak člověk přijde k tomu zanechat staré koleje a pustit se zrovna tímto směrem?
V první řadě musíš mít koule. Vydat se vstříc žánru, který tu hraje pár kapel a není zrovna v kurzu, vyžaduje velkou dávku odvahy a odhodlání. My jsme ale nikdy nechtěli zapadat do nějaké žánrové škatulky. Hrajeme takový rock’n’roll 21.století – Někdo v tom může slyšet víc punku, někdo víc oldschoolu, někdo zase garážovou surovost. Každý z nás máme trochu jinou osobnost a hudební vkus, ale právě ta osobitá muzika D’Branx nás všechny spojuje. Šlapeme si tak vlastní cestou, a i když se nám třeba nedostává takové podpory jako jiným kapelám trendových žánrů, slýcháme vesměs jen samou pozitivní kritiku. To je náš největší motor, to nás žene vpřed.

5/Konkurence na prknech „svět“ je i u nás však dost veliká a Vaše ambice ty nejvyšší. Máš už návod jak dobýt fanouškovo srdce? ;)
Fanoušek je plachý zvíře a je nesmírně těžký ho ulovit. My posluchače vábíme na sex-appeal, vymazlenou vizáž, pořádně nezkrotnou divočinu na našich vystoupeních a to, co nestihneme na podiu, pak rádi po koncertě doženeme na baru s fanoušky a fanynkami.

6/Na závěr bych se rád optal, co od Vás můžeme čekat v dohlednu?
Určitě nehodláme zpomalovat! Hladově už vyhlížíme nadcházející měsíce a nemůžeme se dočkat, až to opět pořádně rozbalíme! Rock’n’roll na severu umřít nenecháme ;)